Otázka, zda si může jeden z manželů vzít úvěr bez souhlasu druhého, je v českém rodinném právu poměrně zásadní. Odpověď závisí především na tom, jaký typ úvěru se sjednává a jak je nastaveno společné jmění manželů (SJM).

Obecné pravidlo: Společné jmění manželů

V České republice platí, že vše (až na některé výjimky), co manželé nabydou během manželství, včetně závazků, spadá do společného jmění manželů, pokud si ho předem neupravili smluvně (např. předmanželskou smlouvou). To znamená, že dluhy jednoho manžela se mohou stát součástí společného majetku a mohou ovlivnit i druhého manžela.

Kdy může jeden z manželů vzít úvěr bez souhlasu druhého?

V určitých případech si může jeden z manželů vzít úvěr i bez souhlasu druhého, například:

• Běžné záležitosti domácnosti – Pokud jde o běžný spotřebitelský úvěr, například na koupi domácích spotřebičů nebo běžné výdaje, předpokládá se, že manžel jedná v rámci správy společného jmění.
• Podnikatelské úvěry – Jestliže si jeden z manželů bere úvěr na podnikání, banky často požadují souhlas druhého manžela, pokud nejsou majetkové poměry upraveny jinak. Pokud však podnikání spadá do běžné činnosti, kterou druhý manžel toleruje, nemusí být souhlas výslovně vyžadován.

Kdy je souhlas druhého manžela nutný?

Zákon stanoví, že na významné finanční závazky, které mohou zásadně ovlivnit společné jmění, je třeba souhlasu obou manželů. To zahrnuje:

• Hypotéky a velké úvěry (zejména zajištěné nemovitostí).
• Úvěry s vysokým rizikem, které by mohly zatížit společný majetek.
• Finanční operace přesahující rámec běžné správy majetku.

Pokud si jeden z manželů vezme úvěr bez souhlasu druhého a ten s tím nesouhlasí, může se domáhat neplatnosti takového závazku, pokud prokáže, že úvěr nebyl sjednán v rámci běžné správy společného majetku. V takovém případě se ovšem neobejdete bez konzultace se zkušeným advokátem.