Konstrukce trubkového lešení se skládá z trubek (na sloupky, příčníky, podélníky,

úhlopříčné ztužení, zábradlí, atd.), ze spojek (upínacích a nastavovacích), z pracovních podlah, z kotvení, z nánožek a z částí pomocných (zarážky, pojezdová kola, sítě,

plachty atd.).

 

Spojky slouží ke spojení dvou trubek. Rozeznávají se spojky upínací (hákové nebo

objímkové) a nastavovací (segmentové nebo objímkové). Spojky deformují spojované trubky.

Dovolují se lehké místní vtisky a deformace, ale nadměrné poškození není přípustné.

Československou specifikou jsou upínací hákové spojky. Jejich výhodou je jednoduchost

konstrukce a montáže spojky utahováním jednoho šroubu i jejich velká deformační kapacita.

Mezi nevýhody lze zařadit možnost spojovat pouze lešenářské trubky bez ochrany proti korozi a nižší únosnost hákové spojky, cca 4,5 kN.

 

Na trubkové lešení z hákových a segmentových spojek se používá ocelových trubek svařovaných bez ochranného povlaku o jmenovité světlosti  40 mm. Větší rozměr je

v mezích 47,9 mm až 48,8 mm. Tloušťka stěny je 3,25 mm (+ vnější úchylka není omezena, –

0,41 mm). Přípustná je úchylka přímosti 4 mm na 1 m délky. Odchylka po celé délce trubky

je omezena na 20 mm.

 

Evropská norma stanovuje požadavky na dva typy ocelových svařovaných

a bezešvých trubek, které se používají na podpěrná a pracovní lešení s objímkovými

spojkami. Vnější rozměr trubek je 48,3 mm a tloušťky 3,2 mm a 4,0 mm (používá se ve Velké

Britanii). Požadují se tolerance vnějšího průměru ±0,5 mm. Úchylka přímosti nemá být větší

než 3 mm na jeden metr délky a z celkové délky L nemá činit více než 0,002 L. Lešenářské trubky se

opatřují stálou ochrannou proti korozi.

Podlahy trubkových lešení se přednostně zhotovují z podlahových dílců. Spolehlivost

podlah ze dřeva je ovlivněna možností křehkého porušení při prolomení podlahy při účincích

rázového zatížení. Pro zajištění kvality těchto z hlediska spolehlivosti důležitých prvků trubkové lešení

jsou podlahové dílce normovány, viz ČSN 73 8101.

 

V ČSN 73 8107 je uvedeno osm typů normalizovaných lehkých dvouřadových a čtyři

typy prostorových lešení. Lešení se liší rozměry a únosností. Kromě výsledků statického

výpočtu jsou v normě shrnuty potřebné údaje pro jejich konstrukci (v normě je místo zatížení

udávána nosnost podlah v kg.m2, viz [3]. Je zde věnována patřičná péče prostorové tuhosti,

zakládání lešení (požadavky na nánožky) a jsou shrnuty požadavky na stavbu trubkové lešení (kotvení,

osazování spojek, pomocné části, montáž a demontáž).

 

Prostorovou tuhost konstrukce lešení zajišťuje kotvení řadového lešení, úhlopříčné

ztužení podélné, úhlopříčné ztužení příčné a úhlopříčné ztužení vodorovné. Řadové lešení se

kotví ve styčnících, především v uzlech křížení úhlopříčného ztužení podélného. Kotvy

přenášejí účinky zatížení kolmo na směr průčelí a ve směru průčelí. Kotvit je nutno všechny

krajní sloupy, u normalizovaných konstrukcí pak každý druhý sloupek. Konstrukce, které

nejsou dokumentovány v normě, musí být staticky posouzeny Vzdálenost jednotlivých kotev

po výšce nesmí být větší než 4 m (nad terénem 4,2 m). Rozmístění kotev tvoří v pohledové

ploše pravidelnou šachovnici. V místech, kde nelze některou z kotev osadit, nahrazuje její

funkci vodorovné úhlopříčné ztužení v úrovni kotev přenášející vodorovné účinky do

náhradně umístěné kotvy popř. do kotev sousedních. Kotvy lze v případě potřeby nahradit

vzepřením, rozšířením základny lešení, zbudováním výztužných pilířů, apod.