Slovenská pohoří

V Starohorských vrších v Španej Dolině se vyskytovaly ložiska mědi av Starých Horách stříbra a mědi. Dodnes se zde nacházejí některé barevné kovy a antimonit. V pestrých břidlicích v údolí Selčianskeho potoka zde vznikly ložiska sádrovce a vápence. Výrazně členitý reliéf má na krystalických horninách hladký charakter, který představují zaoblené široké hřbety, naopak v karbonátových horninách jsou strmé svahy s Bralná formami, ostré vrchy či úzké doliny. V západní a severozápadní části pohoří se vyskytují krasové jevy.Pohoří spadá do mírně teplé až chladné klimatické oblasti. Převážná část území patří do povodí Hronu a odvodňuje ji Starohorských potok, jen malou část odvodňuje Revúca, která dále vtéká do Váhu. Pohoří má charakter horské lesnaté až lesolúčnej země s lesnictvím a turisticko-rekreační funkcí. Z dřevin zde má dominantní postavení buk a smrk. I kvůli těžbě rud a stavebních surovin je původní ráz krajiny podstatně změněn. Odlesněné části povrchu bývalých lesů pokrývají hlavně louky, pastviny a orná půda. Stará hornická obec Špania Dolina patří k nejvýznamnějším kulturním pozoruhodnostem celých Starohorských vrchů a byla prohlášena za památkovou rezervaci lidové architektury. Nejvyšším vrcholem je Kozí hřbet / 1330 m nm /.
Malá Fatra – patří do subprovincie Vnitřně Západní Karpaty, do Fatransko-Tatranské oblasti. Rozprostírá se na severozápadě Slovenska v Žilinském kraji, v okresech Žilina, Čadca, Martin a Kysucké Nové Město / rozloha 549 km2 /. Je jediným pohořím na Slovensku, které je výrazně rozděleno hlubokým říčním údolím na dvě části. Řeka Váh dělí Malou Fatru na vyšší Kriváňsku Fatru (Velký Fatranský Kriváň 1708,7 m nm) v severovýchodní části a na nižší Lúčanskou Fatru v jihozápadní části (Velká Lúka 1475,5 m nm). Malá Fatra má značně členitý, hornatý a vysočinový reliéf. Přibližně středem pohoří vede hlavní hřeben, na kterém jsou soustředěny téměř všechny vrcholy Malé Fatry. Převážná část území Malé Fatry patří do povodí Váhu a jen nepatrnou část odvodňuje povodí Nitry. Na řece Váh v pohoří Malá Fatra se nachází největší říční meandr Slovenska Domašínsky meandr Váhu. Na území Malé Fatry je mnoho vodních pramenů a vodopádů (největší je Šútovský vodopád s výškou 38m).Převážná část území patří do mírně teplé klimatické oblasti, ta však se stoupající nadmořskou výškou přechází do chladné klimatckej oblasti.Malá Fatra patří díky své scenérii a přírodním krásám mezi nejoblíbenější a turisticky nejnavštěvovanější území. Byla vyhlášena Národním parkem. Nejvyšším vrcholem je Velký Kriváň / 1709 m nm /.Velká Fatra – se nachází na středním Slovensku v Žilinském kraji, v okresech Martin, Ružomberok, Dolný Kubín a Turčianske Teplice. Patří do Fatransko-tatranské oblasti, která je součástí Vnitřních Západních Karpat / rozloha 784 km2 /. Reliéf je velmi členitý, hornatý, v nižších polohách vysočinový. Charakteristickým rysem jsou rozsáhlé hole. Pohoří má vysoký hlavní hřeben, který se dělí na dva rázsochy – Liptovskou a Turčianskou. Jádro tvoří zbytky žuly a granitových vyvřelin, které jsou obaleny převážně vápencem slín. Na vápencích a dolomitech se vyvinuly i krasové formy reliéfu. V pohoří najdeme množství minerálních a termálních prameňov.Prevažná část území patří do chladné klimatické oblasti. Povrch je převážně zalesněný, převládají smíšené a bukové lesy, méně se vyskytují smrčiny. Ve vyšších polohách se nachází kosodřevina a na vápencích najdeme i borovicové lesy. Odlesněné plochy zabírají louky, alpinské louky a pastviny. Nejvyšším vrcholem je Ostredok / 1592 m n.m. /.

Chočské vrchy – se nacházejí na severu Slovenska v Žilinském kraji v okresech Ružomberok, Liptovský Mikuláš a Dolný Kubín. Pohoří patří do Fatransko-tatranské oblasti, která je součástí Vnitřních Západních Karpat / rozloha 117 km2 /. Chočské vrchy se rozprostírají na území Liptova a Oravy. Pohoří je dlouhé přes 24 km a široké přibližně 4 až 8 km. Budují ho druhohorní vápence a dolomity převážně Chočské příkrovu, místy vystupuje i flys. Chočské vrchy jsou jediné jaderné pohoří Slovenska, ve kterých krystalické jádro nevystupuje na povrch. Pohoří má mimořádně pestrý reliéf s mnoha skalami a krasovými formami. Charakteristickým znakem pohoří je jeho asymetrická stavba. Nesouvislý hřeben Chočských vrchů je rozdělen hlubokými dolinami.Turistika v této oblasti se výrazně liší od turistiky v okolních pohořích, protože se zde nedá podniknout klasická hřebenovka. Určitě se vyplatí zavítat na Velký Choč, ze kterého se naskytne úžasný výhled, či do Kvačianské doliny, která je zajímavá svým typickým skalním reliéfem a obejít byste neměli ani 450 až 600 metrů hlubokou krasovou Prosiecká dolinu. Pohoří patří do chladné klimatické oblasti. Převážnou část povrchu zabírají lesy, v nižších polohách bučiny, výše smrčiny av nejvyšších částech kosodřevina. Odlesněné části zabírají louky a pastviny, sporadicky i pole. Nejvyšším vrcholem je Nejvyšším vrcholem je Velký Choč / 1611 m nm /.Oravská Magura – se rozprostírá na severu středního Slovenska v Žilinském kraji v okresech Námestovo, Tvrdošín a Dolný Kubín. Spadá do oblasti Středních Beskyd, které jsou součástí Vnějších Západních Karpat / rozloha 176 km2 /. Je to masivní, hladce modelované pohoří, které je budováno tvrdými paleogenního pískovci flys. Povrch je značně zalesněný (převažují jedlově-bučiny, místy smrkové). V nejvyšších oblastech se vyskytují Hołny porosty borůvek a lučních společenství. Území patří do chladné klimatické oblasti, která se vyznačuje tuhou zimou a častým deštěm. Nejvyšším vrcholem je Minčol / 1396 m n.n. /.

TATRY – Pohoří Tatry jsou krajinný celek Fatransko-tatranské oblasti. Nacházejí se v severní části Slovenska na hranici s Polskem, v Prešovském a Žilinském kraji, přičemž 3/4 území Tater leží na Slovensku. Rozprostírá se v okresech Liptovský Mikuláš, Poprad, Kežmarok a Tvrdošín. Jsou nejvyšším pohořím celého karpatského oblouku s mnoha štíty vyššími než 2 500 m nm Rozloha 700 km² (z toho na Slovensku 549 km²).Tatry se dělí na dva geomorfologické podcelky a to Západní Tatry a Východní Tatry, které se dále dělí na Vysoké Tatry a Belianské Tatry. Východní Tatry se rozprostírají převážně v regionu Spiš, Západní Tatry na Liptově a Oravě. Je to jádrové pohoří, jehož jádro je tvořeno hlavně žulami, vápenci a dolomity. Tatranský reliéf je dílem vodních toků a hlavně horských ledovců. Je výrazně členěný s Trog, karmy či morénami. Také se zde nachází množství ledovcových jezer – ples.V roce 2004 tuto zalesněnou krajinu postihla ničivá přírodní katastrofa v podobě silné větrné kalamity, která zničila část tatranských lesů. Převažují zde smrkové a jedlově-smrkové lesy, vyskytují se také borovice limba či ve vysokých polohách kosodřevina či alpínské louky. Místy v nižších polohách najdeme i listnaté lesy (především v Belianských Tatrách). Území patří do TANAPu a jeho ochranného pásma. Celé Tatry jsou protkány množstvím turistických cestiček. Podél celých Tater prochází turistická stezka Tatranská magistrála. Nejvyšším vrcholem je Gerlachovský štít / 2655 m nm /
Západní Tatry – jsou geomorfologický podsestava Tater a rozkládají se v severní části Slovenska, v Žilinském kraji, západně od Vysokých Tater. Největší část pohoří se nachází na Liptově, menší na Oravě a asi čtvrtina území v Polsku. Oravská část Západních Tater se nazývá Roháče / rozloha 400 km2 /. Západní Tatry jsou součástí systému jaderných pohoří. Jádro je tvořeno žulami a krystalickými břidlicemi, na povrchu vápenci a dolomity. Západní Tatry mají opravdu úchvatný reliéf. Návštěvník může obdivovat mohutné skalnaté vrcholy, ostré soutěsky, hluboké lesy, vodopády či plesa, malebné doliny nebo vysoké štíty. Na území Západních Tater se vyskytují i ​​projevy krasové činnosti. Vzniklo zde několik jeskyní, které však mají nedostatek sekundárních krasových forem. Nejčastěji se vyskytují formy mrazové či formy vzniklé ruthenia. Také zde můžeme najít přírodní tunely, závrty, Bogaz či škrapy. Nejvýznamnější jeskyní pohoří je Brestovská jeskyně, která je národní přírodní památkou a je typem puklinovoriečnej jeskyně s aktivním podzemním tokem. Celé území Západních Tater patří do chladné horské klimatické oblasti. Povrch je převážně lesnatý (smrkový), ve vyšších polohách se nacházejí zakrslé borovice, kosodřevina a lišejníky. Nejvyšším vrcholem je Bystrá / 2248 m n.m. /. Nejznámějšími turistickými středisky Západních Tater jsou Podbanské, Pribylina, Račkova dolina, Žiarska dolina, Zverovka a Zuberec. Celé území Západních Tater patří do Tatranského národního parku (TANAP).Vysoké Tatry – jsou geomorfologickou částí podcelku Východní Tatry (druhým podcelku jsou Belianské Tatry), které patří do celku Tatry. Nacházejí se na severu Slovenska v Prešovském kraji, na hranici s Polskem / rozloha 341 km² (260 km² na Slovensku a 81 km² v Polsku) /.Vysoké Tatry jsou jádrové pohoří. Jádro je tvořeno žulami a krystalickými břidlicemi, na povrchu vápenci a pískovci, s výskytem křemene. Reliéf je vysokohorský, značně členitý, se stŕmimi štíty a hřebeny. Na území najdeme krasové jevy, vodopády, plesa, léčebné prameny, vzácné rostliny a živočichy. Povrch je hustě zalesněný. Převládají smrkové lesy, ve vyšších polohách zakrslé borovice, kosodřevina a lišejníky. Na odlesněných plochách alpínské louky.Tatranské podnebí má výrazně kontinentální rysy. Panuje zde chladné počasí, teplotní průměr je zde nejnižší na celém Slovensku. Sněhová pokrývka se zde drží 200 až 250 dní v roce a na některých stinných místech netaje vůbec.

Vysoké Tatry se vyznačují ideálními podmínkami na turistiku, horolezectví, horskou cyklistiku, lyžování, golf, rekreaci či léčbu některých chorob. Nejvyšším vrcholem je Gerlachovský štít / 2655 m nm /.Nízké Tatry – jsou druhým nejvyšším a zároveň nejrozsáhlejším pohořím České republiky. Nacházejí se na středním Slovensku v Banskobystrickém, Žilinském a Prešovském kraji v okresech Liptovský Mikuláš, Brezno, Ružomberok, Banská Bystrica a Poprad. Patří do Fatransko-tatranské oblasti, která je součástí Vnitřních Západních Karpat / rozloha 1258 km2 /. Jádrové pohoří Nízké Tatry je sedlem Čertovica rozděleno na západní Ďumbierské a východní Kráľovohoľské Tatry. Pohoří je budováno granitu, krystalickými břidlicemi, ale také dolomity, vápenci a dalšími sedimentárních horninami. Nízké Tatry patří do chladné klimatické oblasti. Povrch severní části je pokryt převážně jehličnatými zpravidla smrkovými lesy, v jižní části se vyskytují listnaté lesy s převahou buku. Ve vyšších polohách se nachází kosodřevina a alpínské louky. Chrání se jeskyně a jiné krasové formy, ledovcové formy reliéfu, zachovány luční a lesní společenstva s množstvím endemitů a reliktů. Nejvyšším vrcholem je Ďumbier / 2043 m n.m. /.

Belianské Tatry – jsou geomorfologickou částí podcelku Východní Tatry (druhým podcelku jsou Vysoké Tatry), které patří do celku Tatry. Nacházejí se v obcích Tatranská Javorina, Vysoké Tatry a Ždiar v Prešovském kraji / rozloha 5407,7 ha /. Os Belianských Tater tvoří 14 km dlouhý vápencový hlavní hřeben, který se táhne ve východo-západním směru. Velká část území Belianských Tater je od roku 1978 zprávou TANAPu uzavřena, turisticky zpřístupněné jsou jen okrajové doliny a od roku 1993 i stejnosměrný naučná stezka Monkovou dolinou. K dominantám patří Ždiarská vidla (2 146 m vysoká, která je však pro veřejnost také nepřístupná).Belianské Tatry byly v minulosti podstatně méně zaledněné než Vysoké Tatry, což jim však vůbec neubralo na kráse. Mají velmi pestrý reliéf s množstvím převisů, skalních stěn či soutěsek. Pohoří je také významnou krasovou oblastí. Pro veřejnost je zpřístupněna Belianská jeskyně. V Belianských Tatrách se nachází horská chata Plesnivec, která je umístěna pod Bujačím vrchem. Nenachází se zde žádné pleso.