Dnešní svět řeší mnoho problému. Jednak se neví co s nadbytečným oxidem uhličitým v atmosféře, nedostatkem ropy a vody, hladovění, nerovnoměrném rozdělení sociálních rozdílů a mnoho dalších. Co však lidé budou dělat, až budou zásoby neobnovitelných zdrojů energie vyčerpané? Dokážou lidé tento problém včas řešit, nebo je již teď pozdě?
Pojďme se nejdřív zaměřit na problém s CO2. Největším producentem této sloučeniny jsou automobily a chemické továrny, kde probíhá rozklad vápence. Množství oxidu uhličitého neboli také kysličníku uhličiého ovlivňuje růst skleníkového efektu a množství CO2 v mořích. Ovšem co když dojde ropa? Auta na naftu a benzín už nebudou moci fungovat a tak i spalovat oxid uhličitý. Ovšem co na to psychika lidstva? V dnešním uspěchaném světě bez aut a výrobků z ropy (hračky, plasty, oblečení,..) ? Lidé nemají jiného úniku než-li přejít na obnovitelné zdroje energie a to čím dříve tím lépe. Jedním možným řešením je investice do obnovitelných zdrojů energie (solární panely, vodní elektrárny, solární nábíječky, elektromobily atd.) Umístěním např. solárních panelů na střechy domů a výškových budov ušetříte prostor a zeleň, tak podpoříte přeměnu již zmíněného nadbytečného CO2 na O2.
Hlad a bída v Africe. Podle pokusu z roku 1983 na tabáku by tento problém mohly vyřešit tzv. GM potraviny (genetically modified food). Ovšem zde se zase objevuje problém se soupeřením mezi jednotlivými odolnějšími druhy a tak dojít k vymření jednotlivých poddruhů užitkových rostlin. Hodně lidí také nevěří, že GM potraviny jsou stejně zdravé, protože bylo pozměněno jejich DNA. Podle našeho názoru by tyto problémy mohly vyřešit již zmíněné investice do obnovitelných zdrojů. Kdyby taková Nigérie začala produkovat velké množství energie do jiných státu, sama by zbohatla a mohla by si tak dovolit samostatný ekonomicky růst a tak i nákup či výrobu surovin. Větší poptávka by také zapříčinila větší obhospodařování neobdělaných polí.