Česká legislativa nezná termíny jako brigádník a brigáda. pracovně-právní vztahy vznikající na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se obecně označují pojmem brigáda. Ten, kdo vykonává práci na základě takto nastaveného pracovně-právního vztahu, je brigádník.

Na straně brigádníků jsou některé výhody. Brigádníci jsou podstatně levnější z hlediska mzdových nákladů a příslušných odvodů. Také jich lze se snáze zbavit – dát výpověď brigádníkovi který pracuje „na dohodu“ je dílem minuty. Ale dát výpověď zaměstnanci je možné jen z přesně definovaných důvodů a také je povinnost vyplatit odstupné zaměstnanci.

Kromě nižších nákladů zaměstnavateli, využití brigádníků také dává větší flexibilitu v zacházení s pracovní silou. Ale u brigádníka, který ví, že je ve firmě pouze dočasně, lze těžko předpokládat nějakou vetší loajalitu. Tu lze čekat vice u kmenových zaměstnanců.

Nebylo by efektivní na vše, co souvisí s podnikáním, mít zaměstnance v pracovním poměru. Kdy zaměstnavatel nechce zatěžovat své kmenové zaměstnance, brigádníci mohou být využiti na práce, které jsou nárazové – například při stěhování firmy, rozdávání letáků. Také jde to i v případě opakující se činnosti, která svým rozsahem nevyžaduje zaměstnance na plný úvazek. Může to třeba být úklid prostor firmy nebo starost o IT firmy.

Lze také využít brigádníků i k dočasnému navýšení kapacit v obdobích, kdy práce je víc, než obvykle, ale zároveň je jasné, že jde o dočasný stav.V období dovolených zaměstnavatelé často také využívají brigádníky jako dočasnou náhradu za své zaměstnance.