Je krásné letní odpoledne a zdoláváme se zpoceným tričkem na sobě poslední schod vysoké rozhledny z pevné ocelové konstrukce. Posléze zjišťujeme, že úsilí, které jsme v minulých deseti minutách vydali, stálo za to. Pohled, jenž se nám na vrcholku rozhledny nabízí, doslova bere dech. Vidíme na stovky metrů daleko a auto, jež jsme zaparkovali dole vedle písčité cesty, je snad ještě menší než angličák.

Máme na dlani snad celý svět. I přesto, že nás trochu oklopuje všudypřítomný strach z ohromné výšky, jsme rádi, že jsme se na rozhlednu vydali. Za deset korun na osobu, neberte to. Krajinou se skutečně kocháme, obcházíme rozhlednu neustále dokola a pozorujeme každý lesík, každou louku a pole. Po čtvrthodině poznávání krás přírody se pouštíme na dlouhou cestu dolů v podobě zdolávání více než dvou stovek schodů.

Po chvilce se naše nohy opět dotýkají pevné země a nám zůstávají v mysli krásné vzpomínky na neopakovatelný pohled z rozhledny.