Hlavním úkolem sanačních prací je vytvořit suché povrchy zdiva, podlah, kleneb a stropů, a tím i přiměřený stav mikroklimatu vnitřního prostředí. Vlké prostředí totiž není zdravé pro lidský organismus. Souhrnně lze sanační úpravy dělit na metody povrchové a na ty, které technologicky předpokládají dílčí zásahy do konstrukcí. V žádném případě však nelze odstranění vysoké vlhkosti zdiva řešit jednou úpravou, vždy jde o kombinaci jednotlivých úprav.

Před začátkem prací
Před jakýmkoli zásahem do objektu je důležité důkladně se seznámit se stavbou. Samozřejmostí je přezkoumání způsobu vlhnutí stavby, ale stejně podstatné je i hledání a pochopení původních odvlhčovacích opatření. Je totiž pravděpodobné, že stavitel předpokládal možnost rozkladu stavby vnikáním vlhkosti do konstrukce. Při nálezu starého odvlhčovacího systému je potřeba určit, zda vznikl společně se stavbou objektu, nebo až později, a je potřeba najít příčinu jeho nefunkčnosti. Tak či tak je nutné se vždy plně seznámit s důvodem vlhkosti a s dosavadními úpravami. Pak teprve můžeme řešit odstranění vlhkosti zdiva.

Přímé metody vysušování zdiva
Mezi přímé metody patří mechanické metody sanace zdiva patří například podřezávání. Dále pak podsekávání či podřezávání řetězovou, lanovou či kotoučovou pilou. Tyto metody jsou založeny na tom, že se ve stavební konstrukci (zdivu) vytvoří prostor, do kterého se vloží hydroizolační látka, která svou podstatou zabrání (čili bude „mechanicky“ bránit) dalšímu pronikání vlhkosti do stavební konstrukce. Základní podmínkou použití mechanických metod sanace je, aby v průběhu realizace a po skončení všech prací nedošlo ke snížení statické bezpečnosti objektu nebo jeho částí. Velmi důležitá je úprava omítek kolem nové izolace, čímž se snižuje riziko vzniku můstku, přes který by vlhkost mohla pronikat nad izolaci.

Elektroosmotické metody
Rozdělujeme na pasivní a aktivní elektroosmózu. U pasivní elektroosmózy se používá elektroda zabudovaná do zdiva a elektroda v zemi. Obě elektrody musí být ze stejného materiálu (měď, ocel) a musí být vzájemně propojeny. Mezi nimi se vytvoří elektrické pole s napětím, které zapříčiní pohyb částic (vody) směrem k elektrodě v zemi. Funkčnost metody je velmi omezená tím, že vzniklé napětí je dost malé a bludné elektrické proudy mohou změnit polaritu elektrod, čímž se může vlhkost zvyšovat. Životnost metody je závislá na materiálu elektrod.
Dále pak aktivní elektroosmóza se používá se namísto pasivní elektroosmózy a galvanoosmózy. Elektrody ve zdivu a v zemi jsou napojeny na zdroj napětí (elektroda ve zdi se napojí na kladný pól elektrického napájecího zdroje a elektroda v zemi na záporný pól). Pro správnou funkci elektrody ve zdi se musí zajistit její přilnutí se zdivem. Delší životnost se docílí elektrodami z materiálů na bázi uhlíku.