TÉMA DNE: Alkohol je nevyzpytatelný, do našeho života ale patří

S alkoholem se setkávám již od malička. V šesti letech jsme se sestřenkou dědovi vylévaly z lahví pivo a místo něj nalévaly vodu. Sourozenci zase v útlém věku chodili po ulici s prázdným „lahváčem“ a dělali, že jsou opilí a žebrali. Samozřejmě to byla ostuda jak Brno, ale co naděláte. Alkohol zkrátka do našeho života patří.

Myslím si, že se dnes nepije více než před padesáti lety, jen se snižuje věková hranice. ­“Za války na chleba nebylo, ale na chlast bylo vždycky,“ říkával praděda.

Ve čtrnácti letech mi už kluci nějaký ten panáček nabízeli, ale musím se přiznat, že mi to moc nechutnalo. Když se kouknu kolem sebe, jsem jedna z mála. Na zábavách jsou snad nejvíce opilí mladší osmnácti let. Je však zbytečné tomu nějak zabraňovat.

Kluci se chtějí před holkami vytáhnout, kolik toho vypijí a samozřejmě také potřebují něco na kuráž. Že jsme generace alkoholiků? Ne, to si nemyslím. Holky v mém věku považují takovéto kluky spíš za „trapáky“ než za borce. Opravdu to není příjemný pohled, když uvidíte dříve sympatického kluka, který teď bohužel spí opilý pod stolem.

„Alkohol je metla lidstva. Někteří lidé neznají svou míru a poté v opilosti řeknou nebo udělají něco, co je později mrzí,“ říká moje mamka. Sama ale dodává, že sklenička neuškodí. Alkohol, ať už kořalky, pivo či víno, to vše je součástí kterékoliv oslavy. Umíte si představit oslavu, kde by se pila jen limonáda? Dospělí lidé by netancovali ani se jinak neodvázali.

Alkohol na světě byl, je a bude. S tím nic nenaděláme. Nebo snad ano?