Ještě nedávno jsme o trojrozměrných filmech neměli ani tušení. Nyní se však tyto filmy tvořené z červené a modré, případně zelené barvy, stávají na denním pořádku ve většině velkých kin v České republice. Proč ale chodit na 3D film do kina, když si ho dnes už můžete plnohodnotně vychutnat i z pohodlí vašeho obýváku?
I přesto, že se trojrozměrné filmy začaly naplno natáčet až v posledních letech. Jakýsi 3D obrázek tu byl již v 19. století. Ano, už v této době. Mohl zato pan Charles Wheatstone, který vynalezl přístroj zvaný stereoskop, jejž všichni dobře znají, a který umožňoval takzvané plastické vidění obrázku.
Samotné 3D filmy se začaly promítat v amerických kinech od roku 1915. Zatím se však jednalo pouze o krátké snímky. Celovečerní film mohli diváci zhlédnout až o pár let později, přesněji v roce 1952. Trojrozměrné verze se poté v 70. letech dočkaly i známé Čelisti. Kvalita těchto filmů však nebyla bůhví jaká. Za všechno mohl stále nedokonalý obraz.
Revoluci v promítání trojrozměrných filmů přinesla IMAX technologie. A do prvního obřího 3D kina zavítali filmoví fajnšmekři ve Vancouveru v roce 1986. Od té doby se 3D filmy rozšiřují prakticky po celém světě obrovskou rychlostí.
Film Avatar byl loni trhákem
Největší „reklamu“ udělal trojrozměrné projekci minulý rok velkofilm Avatar.
Nyní se natáčí ve 3D opravdu velká spousta filmů, kromě akčních například i hudební snímky.
Bylo jen otázkou času, kdy se trojrozměrné filmy dostanou z pláten kin i na televizní obrazovky. Díky přístrojům, které se v současnosti na trhu nacházejí, si můžeme 3D obrázek vychutnat i z pohodlí našeho obývacího pokoje.
A ještě jedna drobnůstka na závěr. Ke sledování 3D filmů jsou samozřejmě nezbytné brýle s červeným a modrým, případně zeleným, polarizačním filtrem.